středa, března 02, 2016

K čemu je vztah

Dnes jsme moc nespali.

Jindříšek nevypadal zrovna nadšeně z toho, že by měl spát, a ráno to vylepšil tím, že vstal v sedm a poté asi dvanáct hodin dosti nasupeně bděl.

Honza odjel odtáhnout auto, o kterém jsme se domnívali, že mu shořela elektroinstalace (kterýžto předpoklad se naštěstí nepotvrdil).

Do toho Zitisko celý den testuje, zda hranice, léta nastavované, stále platí.

A jak jsem tak volala Honzovi, v náručí řvoucího Jindru a vedle sebe Zitisko, které do mne hustilo, že "mu musí něco nutně říct" (oblíbené dotazy: "Honzi, že nebudeš zabíjet krtky!".... místo krtků se pak dosazují miliardy dalších zvířat...což je nutné řešit v přímém přenosu s mužem odtahujícím vůz na druhém konci Brna), tak jsem si říkala, že jsme toho už spolu fakt hodně zvládli.

Už mi i dost věcí během času došlo.

Například to, že vztah dvou lidí nemá sloužit ani jako náplast za všechna příkoří, co člověku život dříve přinesl, ani jako zvedák sebevědomí ani jako pojízdná psychoterapeutická ambulance ani jako televizní estráda, co má pouze pobavit...

Otázka je, k čemu to teda jakože sloužit má.

Pro mne asi k pocitu jakési pevnosti a ukotvenosti v životě.

Myslím jako dobrej vztah.

Je uklidňující, že víte, že vás ten druhý nevysadí z auta uprostřed lesa a neodjede ani, když celou cestu blbě hemzáte.

Je uklidňující, když víte, že i když budete nemocní, odveze vás do nemocnice, přestože jste se minutu předtím smrtelně pohádali.

Že když budete celá rodina nemocní, vstane k dítěti on, protože vidí, že vám je aktuálně ještě blběji.

Líbí se mi představa vztahu jako místa ultimativní solidarity.

I loajality.


1 komentář:

  1. Julie,
    svatá pravda. Škoda, že to člověk neví včas..třeba ve dvaceti, že?:) Ale možná právě proto si člověk toho poznání později, už poučený, mnohem více váží...
    Lucka

    OdpovědětVymazat