neděle, března 27, 2016

Easy come, easy go...

Dnešní velikonoční příspěvek není dvakrát veselý.

Ani být asi nemůže, když z rodinné oslavy jednoho člena další dva členové rodiny vezou téměř v kómatu akutně do špitálu.

Když se navíc zároveň dozvíte, že dva milovaní členové rodiny se záhy stěhují dost daleko pryč.

Je to... život.

Jedu tramvají domů z oslavy a přemýšlím, jestli je chyba ve mně?

Že nedokážu lidi nechat jít?

Že lidi, co mám ráda, chci mít sobecky poblíž?

Asi ano.

Asi je to chyba.

Když máte někoho opravdu rádi, přejete mu volnost a štěstí.

Tak se s tím snažím popasovat a tenhleten pocit tam někde vydolovat.

Ta touha po tom, aby vztahy s lidma vydržely, je ale hrozný bič.

Lidi pochopí, že toužíte po tom, aby se to nepokazilo, a začnou stupňovat nároky.

Když lidi cítí, že jsou ve vztahu s vámi volní, tak žádný nároky moc nestupňujou, protože ví, že kdykoli odejdete. A nechají vás být.

Aspoň si to tak nějak myslím.

Ale když je všechno volné... je tak snadné odejít... je tak snadné se odstěhovat... je tak snadné si někoho zablokovat a vymazat ho ze svého života....

tak je víc samoty....

Na všech frontách.

Tak možná i to je mi líto.

Sedím, piju kávu, dost roztřeseně.

Nelituju se, ale veselo mi moc není.

Celodenní péče o dítko se specifickými nároky a kojence je náročná věc, sama o sobě.

Potřebuju kafe a potřebuju obejmout.

Honza šel ven a za chvilku přijde a já se ho už nemůžu dočkat.

Tak snad to obejmutí, které je potřeba, to bych chtěla popřát všem k Velikonocům.

3 komentáře:

  1. Dát druhým volnost je, myslím si, to "NEJVÍC", co jim můžeme dát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. .. vztah se nepokazí tím, že je někdo někde jinde. tím spíš, pokud jste si nějaký čas vedle sebe poblíž odžili v dospělém věku. vztah se dá pokazit tím, že jeden nesleduje vývoj jiného, nebo když mohl druhému podat pomocnou ruku a tu mu nepodal, to ale nesouvisí až tak se vzdáleností, spíše se ztraceným zájmem. vztah může změnit nové prostředí. s tím se dá těžko vyrovnat, protože upozorňovat někoho, že se mu zdál lepším člověkem na místě A než následně na místě B a tím pádem, že náš vztah byl lepší, je trochu skličující a nikam k dobrému to nevede. v každém případě to je těžší. jinak přeju hodně štěstí a málo slz :) taky kvůli tomu občas brečím. třeba včera.

      Vymazat
  2. Ve fázi smutku nemá smysl klást si tyto otázky. Chce to prostě smutnit a brečet a dovolit si pocity, že je prostě nechci nechat jít.

    Včera jsem se dozvěděla, že pokáceli strom před naším vchodem do domu. Prý kvůli nájezdním plošinám hasičů, a bezpečnosti evakuace při požáru. Obrečela jsem to, protože díky tomu stromu jsem se pokaždé usmála. Dělal hnusné sídliště hezčím. Byl krásný a dával stín, ptáci zpívali.... Jarka

    OdpovědětVymazat