úterý, února 09, 2016

Pomelo

Každý máme nějakou dovedně skrývanou perverzi.

Já mám POMELO.

Vypadá asi takto:



Začalo to zcela nenápadně.

Před Vánoci Honza donesl jedno pomelo a umístil ho na sušičku.

Pomelo tam nějakou dobu pobývalo a v záchvatu šetrnosti, abych ho nemusela vyhodit, i když ho neznám, jsem totiž taky trochu autín, co si budeme nalhávat, tak jsem pomelo oloupala a nachystala na misku.

Božská mana!

Od té doby jím průměrně jedno pomelo denně.

Je to určitě strašně nezdravé.

Moje proudění vnitřní energie je tím oslabeno.

Jako pitta dle ajurvédy pomelo určitě nesmím.

Taky to leze do peněz.

Pomelová dieta.

Dostala jsem i jakousi kopřivku, asi z přemíry citrusů.

Ale je to skvělé.

O pomelech naprosto nic nevím, ale určitě jsou velmi léčivá a zdraví prospěšná.

Musejí být.

Když nemám své pomelo, začínají se mi odpoledne třást ruce a v hlavě svítí zelený plod.

O co se doma vedou časté spory, je správný způsob přípravy pomela.

Honza pomelo připravuje tak, že pečlivě vyloupe dužinu, zbaví ji veškerých příměsí a takto připravené pomelo sní jako člověk z talíře či misky.

Já jím pomelo naopak stylem, který jsme pojmenovali OPICE.

Opice spočívá v tom, že pomelo se nakrájí na takové osminky, jako kousky melounu, a ty se potom barbarsky vykusují, šťáva teče všude, přímo stříká, vznikají u toho jezírka pomelové šťávy a spousta nepořádku.

Ale opice je spokojená!

Ano, takové potěšení, jako nalézám v barbarském vykusování bezbranných citrusových plodů, nenalézám téměř nikde.

Myslím, že je to opravdu pozůstatek po našich předchůdcích.

Vzít si nějaký plod a navrtat se do něj a vykousat ho jako zvíře.

Tak si tu sedím se svým nočním pomelem, pracuju (jak jinak), chrmlu jak hrnec a doufám, že mne moje pomelo vyléčí.

1 komentář:

  1. Možná je to pozůstatek, ale Určitě je to známkou inteligentního, krásného, plnohodnotného, moudrého ... člověka (protože já popsaným způsobem likviduji melouny :D). PS: diagnoza - jistě, tu máme každý/á : "autimutra" ev. autirodič :)

    OdpovědětVymazat