pátek, února 12, 2016

LSPP

Opět mi to nedá, nezpracovat mediálně naše zážitky z LSPP.

Tedy.

Období nemoci dítěte je náročné pro každého rodiče.

U rodičů dětí-autínů je to o to náročnější, že musíte neustále bojovat za to, aby vás někdo vůbec poslouchal.

Asi tři dny po rozvoji Zitínova kašlíku jsem to večer vyhodnotila tak, že Zitisko okamžitě potřebuje doktora.

Funěla, kašlala a vypadala dosti žalostně.

Mateřská intuice mi naprosto jasně sdělovala, že se něco děje.

Na pohotovosti to probíhalo následovně.

Paní doktorka nás uvítala: "A proč si nezajdete za svým praktikem???"

Vysvětluju: "Dobrý den... víte, ona dcerka začala být dušná až večer."

Paní doktorka na Zitína: "Můžeš tady přestat chodit?????!!!! Proč tu chodíš???!!!"

Vysvětluju: "Víte, dcerka je autistka, ona tím snižuje svou úzkost".

Paní doktorka: "Aha".

Paní doktorka: "Nic to není, dejte jí Stoptussin a zítra si zajděte ke své praktické lékařce".

Na Zitína: "A jak ti je?"

Zitisko: "No... no... dobře!"

Paní doktorka: "No vidíte."

Já: "Paní doktorko, dcerka disimuluje, opravdu je jí zle."

Paní doktorka: "Ale vypadá dobře."

Já: "Ano, ale je jí opravdu zle."

Paní doktorka: "Kupte si ten Mucosolvan."

Zbývá dodat, že Zitisko mělo rozvíjející se pneumonii. Možná černý kašel. To se dozvíme příští týden.

Takže tak no. Někdy holt neslouží kamarádi.


3 komentáře:

  1. Přesně jste popsala naše (velice, velice zřídkavé) návštěvy pediatra :( Mudra si myslí svoje, synek tuplem - já neprotestuji (abych nezdržovala) - a dostanem razítko potřebné do školy.

    OdpovědětVymazat
  2. Snad si tenhle příspěvek přečte dostatečný počet doktorů.
    Dodám jen, že jsem se před x lety setkala na LSPP (tehdy ještě dětské, do osmnáctých narozenin mi chyběly 2 měsíce) setkala s opakem, s přediagnostikováním resp. přisouzením potíží, které jsem neměla. Dostala jsem se tam totiž po autistické krizi. Přediagnostikování sice nemá takové následky jako poddiagnostikování, ale každopádně přináší autíkovi, jeho rodičům i lékařům spoustu zbytečného stresu.

    OdpovědětVymazat
  3. Naprosto běžná situace u většiny doktorů bohužel. S mononukleózou, zápalem plic a zánětem ledvin jsem zažila to samé, naštěstí naposled jsem se už zvládla ohradit i sama. Ale stejně na opakující se záněty mi řekli, že mám brát rok chemoterapeutika a doufat, že mě to do třiceti přejde (mám blíž ke dvaceti). Držím palce a přeju brzké uzdravení a pevné nervy!

    OdpovědětVymazat