úterý, února 02, 2016

Ironie vs. sarkasmus

Přátelé, přátelé!

Nemůžete brát doslova vše, co napíšu.

Doslovně doslova.

Musím pak číst komentáře, jak jsem povrchní blbka, a to mne nebaví.

Proto si dnes osvěžíme, co jsou to pojmy IRONIE a SARKASMUS.

Tak za prvé, podstatou obou jevů je, že říkám NĚCO, CO SI NEMYSLÍM. PRAVÝ OPAK TOHO, CO SI MYSLÍM.

Tedy, anglosaská literatura se shoduje, že ironie je často nezamýšlená, není zlomyslná, často náhodná.

Např. obleču se do zimního oblečení, vylezu před dům a zjistím, že prší a že z lyžovačky nic nebude.

Řeknu: "Jaké krásné počasí! A jaké je chladno!!!"

POZOR.

Tímto NEMYSLÍM, že to počasí je krásné a že je chladno.

Myslím tím, že je ošklivo a teplo a že si nezalyžuju.

To je ironie.

Nikoho tím v zásadě neurážím a reaguju na to, co se děje kolem mne, co nemohu moc ovlivnit.

Proto taky sousloví "ironie osudu" a podobně.

SARKASMUS naproti tomu představuje něco, co vzniká úmyslně, obvykle ve snaze někoho či něho mírně či více shodit či se přímo někoho vědomě dotknout. Je to jaksi negativní, ale může to mít i pozitivní význam v tom, že například upozorním na určitý jev. Nebo upozorním na to, jak tento jev vnímám.

Např. když řeknu neschopnému studentovi: "Pane kolego, vy jste génius!!!"

POZOR.

Tím nemyslím, že je ta osoba génius. Myslím pravý opak.

Chápete, nemyslím, že je ta osoba inteligentní. Říkám to, ale nemyslím.

Tak.

Když napíšu do článku "Hlavně nehledejte své vnitřní já", tak pro některé čtenáře může býti překvapením, že tím myslím "zamysleme se všichni nad svým vnitřním já".

Když napíšu článek pojmenovaný "Bobišek" a naplácnu k němu text o tom, jak je moje dítě geniální plný zdrobnělinek, může to být mírně sarkastické vyjádření toho jevu, že každá matka považuje svoje dítě za nejlepší.

Tak. Teď jsme si to osvětlili a můžeme dál pokračovat v tvorbě, já ve tvorbě příspěvků, vy ve tvorbě komentářů.

3 komentáře:

  1. Milá Julie, upřímně Vám gratuluji k životnímu elánu, optimismu. Jelikož Vám ještě stojí za to psát pro podobné "úkazy" vysvětlující články, uctivý hlubokosklon. Přiznávám, že já už se dostala do stadia, kdy pokývu hlavou, dotyčného, který se tímto přirozeným "samovýběrem" označil, vrazím do příslušného šuplíčku (odstupňováno od prostý blb po těžký yňtjelidžent) a pokračuji v žití :D

    OdpovědětVymazat
  2. Sama jsem hodně ironická takže veškeré příspěvky chápu velice dobře...

    OdpovědětVymazat
  3. Asi je něco ve vzduchu. Dnes jsem se v práci zásadně nepohodly (my ženy tam pracující), bouchlo to jak saze v komíně a ještě teď se tomu divíme. Co kdo řekl? Jak to myslel? Koho se dotknul? Kdo koho nepochopil? Kdo co nepochopil? Proč to řekl? Proč to neřekl? atd atd atd.
    Vendula

    OdpovědětVymazat