středa, ledna 27, 2016

O studentech

No, asi se hodí říct, že pocházím ze starého učitelského rodu.

Děda z máminy strany se věnoval didaktice celý život.

Už jsem tu tuším psala, že jeho majstrštyk bylo dílo o kybernetice ve výuce mistrovské hry na housle.

Myslím, že lidstvo ještě potřebuje pár dekád, než to ocení.

Od malička mi byly vštěpovány různé meta-znalosti týkající se učitelského povolání, protože se tak jaksi automaticky předpokládalo, že stejně jednou někoho něco budu učit.

Učitelská práce je pro mne tedy jakousi výslednicí vlivů, které mne utvářely v dětství, a zkušeností, které pak člověk v životě jaksi sám k tomu nasbíral, a názorů, které jsem si sama utvořila.

Učitel v mých očích je téměř všemocná bytost. Může změnit vesmír. Vážně tomu věřím.

Nevěřím ale tomu, že toho lze dosáhnout čistě školometskýma metodama typu biflování znalostí, kdy se držíme zcela korektních hranic.

Učitel má být inspirací.

Učitel je model uvažování.

Učitel je v určité fázi učebního procesu nepřítel a je to v pořádku.

V jiné fázi učebního procesu je učitel nejlepší přítel a je to taky v pořádku.

Učitel je světlo, které následujeme.

Učitel je protivník.

Učitel je opora.

Učitel je provokatér.

Učitel je testovací médium.

Učitel je všechno možné.

Všechno možné, jenom ne zprostředkovatel KOMFORTU.

Problém je, že mám obavu, že přesně tohle se od dnešního učitele čeká.

Ano, učitel zprostředkovává studentům KOMFORT, studenti JSOU SPOKOJENI a všechno se pohybuje v úrovni nezáživné šedé průměrnosti.

Nikdo nevyčnívá, protože nikdo nedostává výzvy adekvátní svému nadání.

Všichni jsou komfortně obstaráni a příjemně zahnívají.

Poslední záchvěv dobrodružství na středních školách, tedy chemické pokusy, nám už taky zrušili. Prý v záumu bezpečnosti... no jo... i když ruku na srdce, kolik znáte ve svém okolí lidí, kteří při chemickém pokusu na střední uhořeli?

Tahle filozofie bezpečí je mi proti srsti.

Život je nebezpečný. Nemoci jsou nebezpečné. Chemické pokusy jsou nebezpečné.

Místo prevence frustrace bychom se frustracím měli raději naučit efektivně čelit.

Mí studenti bývají překvapeni, že někdy říkám věci, KTERÉ SI NEMYSLÍM.

Ano, říkám. A pozoruju, co to v nich vyvolává.

Vytvářím frustraci. Ano, přiznávám se k tomu.

Někdy záměřně říkám chyby, aby se studenti probrali a začali aktivně ty chyby nějak uchopovat.

Někdy asi málo chválím, protože (ostatní prominou) příliš chvály škodí talentu (opravdu).

Potíž je, že současní nadaní studenti jsou vychováni v tom, že jim permanentně někdo poklonkuje a zdůrazňuje jejich nadání.

Hrůza!!!!

Smrt talentu!!!!

Takových smrtí jsem viděla rovnou několik.

Nene, talentu prospívá tvrdá práce pod dobrým metodickým vedením, občasná kusá pochvala a těžké úkoly, které jsou tohoto talentu hodny.

Mí studenti se již zocelili.

Aspoň mám ten pocit.

Chápou, že když negativně připomínkuju jejich články, tak to nedělám proto, abychom záměrně narušila naši společnou POHODIČKU, ale proto, aby ta práce BYLA DOBRÁ.

Což jaksi předpokládá, že občas je student z mé zpětné vazby otráven či zklamán.

A to je v pořádku!!!!

Protože to zklamání studenta může posunout k hlubšímu pochopení jeho motivací a ryzejšímu zápalu...

Můžete namítnout, že takto ty nadané odradím...

Ale budu vám oponovat - ti opravdu nadaní, ti, kteří mají pro vědu velký drive, disciplínu a pochopení, ti se prostě odradit nějakou Julií nenechají... ti ty výzvy překonají a stávají se silnějšími...

Takže na konci se z nepřítele dokonce mohu stát přítelem.

Z této perspektivy velmi doporučuju ke shlédnutí film WHIPLASH.

Ne, že bych si myslela, že se studenti mají urážet... ale určitý pedagogický nátlak je nutnou součástí učebního procesu a pokud ho odstraníme a budeme vycházet jen z toho, že se všichni mají neustále cítit komfortně, tak prostě ty nejlepší nevychováme.

6 komentářů:

  1. Tesat do kamene a ty kameny umísťovat do středu kruhových objezdů :-)Ano, ano a ještě jednou ano!

    OdpovědětVymazat
  2. :D Díky za potěšení - jsem Normální! Klidně dělám "nepřítele" vlastním dětem, vybírala jsem i podle toho školu - a nehodlám s tím přestat (mezi námi - občas mám co dělat, abych s nimi (vlastními) držela krok, ále držím se). PS:Zcela vážně - nejsem učitel - nemůžu, mám je ráda, ovšem sebe víc, jen jsem se pohybovala mezi dětmi. Myslím si, ne - jsem přesvědčená, že i jim je takový "rovný" přístup milejší. Jediné s čím tak úplně nesouhlasím (možná jsem špatně pochopila) - "biflování znalostí". Pokud nemají základní znalosti, nemůžou si utvořit názor, dávat věci do souvislostí ... a internet je nezachrání.

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle ćíst v době, kdy nejdůležitější požadavek na učitele je aby to détí ve škole BAVILO, je jako voda na pouśti. Váš článek mi nastartoval dobré ráno, Julie. Díky, sdílím dál štvané učitelské populaci ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Nejlepší text o pedagogice za celé měsíce, možná roky. Díky!
    Napadá mě k tomu, co říká A. Hogenová: Učitel je probouzeč. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. DÍKY!!!! HOŘÍM!!!! MÁLEM JSEM UŽ Z TÉ ŠEDI ZHASLA, ALE NEDOPUSTIM TO. VÍCE JULIÍ

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Julie, dnešní večer jsem probrečela nad učením. Protože je prostě hodně náročné. Už jsem si začínala myslet, že je něco špatně. Jste inspirujíci a já zase o něco víc odhodlaná. Děkuji.

    OdpovědětVymazat