neděle, ledna 17, 2016

O autismu

"Maminko a co je to autismus?"

"Ziti a co si ty myslíš, že to je?"

Zitisko přemýšlí.

"No.... no .... já nevím!"

Povídám: "No autismus třeba může být, když někomu vadí třeba silný zvuk.... nebo světlo.... nebo se hrozně stydí a s nikým si moc nepovídá, protože třeba neví jak..."

Zitisko intenzivně přemýšlí.

"Takový autismus nemám, maminko..."

"A jaký máš? Povídej mi o tom..."

"No, já mám takový autismus....že si chci povídat...a oni nechtějí... nikdo mne neposlouchá... všichni chtějí odcházet, když chci něco povídat... to je můj autismus..."

Chuďátko naše.

A to si dáváme extrémně pozor, abychom Zitisko vyslechli.

I ve škole jsou hodní a Zitisku dopřejí její chvilky slávy na povídání...

1 komentář:

  1. zajímavé - tohle jsme řešili také... Došli jsme k tomu, že ne všichni (normálové) "povídání" chápou anebo si pod tím představují něco jiného. btw: pro synka je dodnes nemyslitelné, že někoho jiného (včetně mně) by vůbec mohlo zajímat něco jiného než Jeho.

    OdpovědětVymazat