sobota, ledna 02, 2016

Nově poznané pravdy

Letošní Vánoce mi odhalily nové, překvapující pravdy.

Za prvé - více dětí se vychovává SNÁZE než jedno dítě.

S dalším dítětem je sice více fyzické práce, je nutné se pečlivě starat o jeho životní funkce, vstávat v noci, přebalovat, ale tohle dítě taky představuje kýžené ohnisko zájmu sourozence staršího, jinými slovy řečeno část pozornosti staršího dítka se přesune na dítko mladší a rodičům (nám) se uleví.

To má velký význam určitě u dítek typu Zitína, která neustále něco povídají, strukturují, vymýšlejí a tímto zahlcují a inhibují své okolí, které prchá před opakovanýma hláškama a přesným dodržováním metodických postupů při vytváření čehokoli na míle daleko.

Následkem toho jsou na Zitína taky všichni milejší, protože okolí není zcela vyčerpáno opakovanýma hláškama a dlouhými pasážemi z knih, recitovanými zpaměti a vyžadujícími pasivní interakci rodiče v podobě doplňování slov a dokončování příběhu.

Pozoruhodné.

Další poznání je manažerské prozření, že situace je KLIDNĚJŠÍ, pokud jsou jasně definované kompetence, co kdo dělá, i když všichni reálně pracují VÍC než předtím.

Zitisko má dáno, s čím pomáhá, dělá drobné úkony v kuchyni, uklízí prádlo do pračky a sušičky, pouští pračku, pak prádlo taky vytahuje, může také něco nakrájet, vlastně obecně pomáhat při vaření, dělat toasty pro zbytek rodiny a podobně. Taky nosí po bytě plínečku, když Jin blinká, to je Zitínův významný úkol a myslím, že to výrazně posiluje pocit vlastní důležitosti Zitína vzhledem k mladšímu sourozenci (je malej a blinká... donesu protiblinkací plínečku... mám strach, že bráškovi něco je, ale znám postup, co dělat... neumím situaci vyřešit (bráška stále blinká), ale umím ji výrazně vylepšit (není celej poblinkanej)... umím pomoci rodičům... rodiče mne za pomoc moc chválí a já si připadám důležitá, beze mne by to blinkání nezvládli...)

Já se nyní starám o mimino, aby moc neřvalo, bylo veselé a spokojené, a taky se starám o kuchyň, aby tam byl pořádek... a prádlo, moje vášeň... prádlo třídím dle barev:-)

Honza se stará o to, aby věci měly svoje místo, aby byly logicky vytvořené úložné prostory (to mi nikdy nešlo, toto strukturované uvažování), aby nevznikaly chaosy, aby bylo nakoupeno a aby zdárně probíhaly velké logistické akce typu jedeme k doktorovi.

Tím, že každý dělá, co má, překvapivě nevzniká frustrace, že toho všichní mají docela dost, ale vzniká KLID a taky takové to vědomí "udělám si to jak chci", protože do opékání toastů Zitínovi ani do montování polic Honzovi nikdo nekecá.

Třetí poznání tkví v tom, že základem mužské životní spokojenosti je fyzická práce. Honza montuje dřevěné police a je šťasten. 

A já běhám kolem mimina a jsem taky šťastná.

A Zitisko si prohlíží preparáty v mikroskopu od Ježíška, pouští po bytě robota (taky od Ježíška) a vypadá (už) taky docela spokojeně.




0 komentářů:

Okomentovat