pondělí, června 02, 2014

O vzdálenosti

Někdy si říkám, že jsem fakt hyperprotektivní.

Domnívám se kupříkladu, že se o moje dítě nikdo nepostará tak skvěle jako já.

Nikdo ho tak dobře nepochopí.

Všichni mu budou ubližovat.

Z toho taky logicky vyplývá, že s ním musím trávit 24 hodin denně, protože pouze já jsem schopná poskytnout tu naprosto naprosto naprosto nejlepší péči.

Ale někdy je prostě potřeba se vzdálit.

Obvykle všechny příležitosti ke vzdálení se okamžitě neguju, protože by to znamenalo odloučení od Zitiska a to, jak jistě chápete, nemohu riskovat. Na Zitína by v době mé nepřítomnosti mohl spadnout betonový kvádr, mohla by chytit mor nebo tak něco, mohl by ji kousnout medvěd, prostě nebezpečí číhá všude.

Ale teď už to bylo opravdu nutné.

Pracovní cesta do Milána byla prostě nutná.

Honza mne přemlouval, ať hlavně proboha odjedu, že si musím odpočinout a znormalizovat své hyperprotektivní chování.

A víte co?

Výlet byl fajn.

Bylo to bezvadný.

Přijela jsem domů a vidím, že Zitisko nemá ani vypíchnuté oko, ani není vysušené na troud žízní, ani nemá nějakou skrytou zlomeninu, ne, směje se a jásá, že jsem doma.

Hle.

I někdo jiný je schopen se skvěle postarat.

Je to úleva! Úleva, že to břemeno nenesu sama, že jsou i jiní lidé, kteří to zvládnou.

Moc jsem to potřebovala a tímto děkuju hrozně moc Honzovi a kamarádce Zuzce, že mne k cestě opravdu dokopali.

A taky svým kolegům, se kterejma jsem tam byla, za empatii a obecně pochopení.

Zvláště za to, jak jsme sjeli z dálnice, abych mohla splnil slib a koupit LEGO FRIENDS, které jsem Zitínovi slíbila a koupila jsem opravdu LEGO FRIENDS a taky LEGO BEZ NÁVODU, jak to Zitisko nazvalo, velkou kostku plnou malých kostek lega, určenou ke stavění BEZ NÁVODU. Protože sliby dané malým dětem (i velkým) se prostě mají dodržet.

Zitisko si už asi tak osmou hodinu staví v pokojíčku domeček z lega pro svoje oblíbený panďuláky.

BEZ NÁVODU.

2 komentáře:

  1. Suhlasim s vyrokom ze sa o dieta a zvlast o dietatko ktore ma nejake problemy nepostara NIKTO ale Nikto tak dobre ako mama. Dietatko ale zije vo svete a nie v skleniku a tak je socializacia nutna a zvlast ked nie je uplne v poriadku. Ja mam asi nejaku poruchu, keby sa nasiel NIEKTO kto by mi pohlidal Mathiska tak som v Milane taky, ale na dovce. Je moc dobre ze ste sa tam vybrala.Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisuju to, co napsala Zuzka. Taky mám pocit, že to nikdo jiný nezvládne jako já, ale učím se vypadnout z domu a nemyslet na to, CO se tam děje... A když mi to pak třeba Eliška líčí, tak si říkám, díky Bohu, že jsem tam mohla pár hodin nebýt.

      Vymazat