úterý, května 06, 2014

Tres faciunt collegium


Tres faciunt collegium.

Aneb tři tvoří spolek.

Tři tvoří společenství.

Tři lidé tedy stačí.

V oblíbené studentské verzi jako "tři fackují kolegu", ale to se tématicky odchylujeme.

To mi dnes běželo hlavou....

Když jsem stála na podiu a přebírala medaili a diplom.

Dostala jsem cenu přátelé, cenu rektora za mimořádné vědecké výsledky u vědců do 35 let....

Dívala jsem se na lidi v hledišti a cítila jsem opravdu velký vděk a pokoru, že můžu takovou cenu převzít.

Vlastně se mi zdá neskutečný, že vůbec nějaký výzkum provádím.

Vzhledem ke svým životním okolnostem.

Cítím velký vděk vůči svým kolegům, protože bez nich bych žádný výzkumy nedělala.

Ale zpět k těm třem, co fackují kolegu.

Jsme tři, já Honza a Zitín.

Jsme jednotka, spolek, malé společenstvo...

Tady je jedna třetina společenstva v neviditelném rozlišení na podiu:

 
Moc děkuju všem, kteří mi pomáhali a pomáhají, abych mohla dělat vědu, a kteří pomáhají Zitínovi, abych mohla chodit do práce.

Nemá smysl se tvářit, že jsem něco dokázala sama. 

Sama bych maximálně tak padla na ústa.

A tak děkuju, i univerzitě, že mi tu cenu udělila, neboť si toho nesmírně vážím.

Své almě mater.

Je to fakt moje alma mater.

Jako pětiletý dítě jsem si hrála v prostorách laboratoří, moc dobře si to pamatuju.

Univerzita je můj životní prostor ode dne, kdy jsem se narodila.

Když se narodil můj otec, slavil můj děd na univerzitě narození prvorozeného syna nasypáním značného množství SODÍKU do záchodu, takže vybuchla tři patra záchodů nad sebou, k dědově velkému pobavení a k hrůze všech okolo.

Chápete, neslavil v hospodě, slavil v práci na univerzitě. Slavil sodíkem. Stylové.

Taky z legrace křížil laboratorní myši s normálními a potom je vypouštěl na dvorek univerzitní budovy s tím, že vyrábí MUTANTY.

No nic, sarkasmus mám asi po něm.

Moje rodina je nerozlučně s univerzitou propojena.

Všechno vždy bylo spojeno s univerzitou.

Mám tolik vzpomínek.

Posvátná úcta, kterou jsem cítila a ke které jsem byla vedena, vůči vzdělání....

Láska k latině, k těm oficiálním událostem v talárech, mám to prostě ráda... ty proslovy, všechno...

Taky si pamatuju, jak jsme se ségrou na základce přišli domů, že sousedi mají VIDEO a táta s klidem odvětil, že my máme KNIHY.

Vždy jsem byla nerozlučně spojena svým bytím s univerzitou.

Je to vpravdě druhá matka.

Tak díky almo, mám tě ráda.

 

10 komentářů:

  1. Gratuluji Vám, Julie, k ceně a i k rodině. Na fotce Vám to sluší, a ať se daří profesně i nadále. Ty rodinné historky jsou zábavné. :-)) Jarka

    OdpovědětVymazat
  2. Máte můj obdiv. Veliká gratulace. Radek

    OdpovědětVymazat
  3. Jéééé.... Brada mi jde dolů, jaká je to krása - ta událost a jak jste to krásně napsala. Gratuluji moc - Vám i Vašemu okolí.
    Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluju!!!

    Jo, a tem mutantum jsem se musela nahlas zasmat. Taky bych chtela mit takoveho dedu. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Milá Julie, moc Vám gratuluji k ocenění! Obdivuji Vaše nasazení ve vědě i v péči o Zitu.

    OdpovědětVymazat
  6. gratuluju. A oslava sodíkem je super :-D
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za gratulace!!!!! Jste moc hodní. Děkuju, že čtete můj blog! Mám z toho radost a moc mne těší komentáře, zdravím, Julie

    OdpovědětVymazat