pondělí, května 19, 2014

O hořkosti III

Čtu si reakce na svůj hořký příspěvek.

A zdá se, že hořkosti je na světě moc.

A že není žádná spravedlnost.

Ale já si to nemyslím.

Jenom má ta spravedlnost jinou podobu, než by si člověk představoval.

Nelze ji poptávat ani vymáhat, ale ona tiše někde v hlubině existuje.

Má podobu špatných snů.

Výčitek svědomí.

Pocitů, které je nutné zatlačit do podvědomí, aby člověka netížily.

Nekonečných debat o něčem, o čemž vnitřně víme, že jsme neudělali správně.

Neustálého obviňování jiných lidí za něco, co jsme udělali sami.

Pozoruju to.

Jediná cesta je upřímnost sám k sobě.

A to spousta těch, co hořkost způsobuje, nezvládne.

Upřímně si přiznat, jak věci stojí.

Udělala jsem, co jste mi poradili, vzala jsem ten pohár s veškerou hořkostí a vylila jsem ho na zem.

A ulevilo se mi.

Hrozně moc.

Muži nejsou jenom opouštěči a slaboši.

Muži jsou také přicházeči.

Zachránci.

Fakt existujou.

Není dobrý na ně kvůli nějakýmu volovi zanevřít.


1 komentář:

  1. No ale ty přechody z mrazu do tepla jsou bolestivé, chvilku, pak je příjemně.
    Umění milovat - láska bratrská, láska mateřská, láska erotická, láska k Bohu, sebeláska..., jde vždy prý o jednu a tu samou lásku, milovat v tobě, v sobě všechny ostatní... Fromm

    Vy jste Julie skvělá, jak uvažujete, vždy mě to ohromí a zastydím se. Ester

    OdpovědětVymazat