čtvrtek, dubna 24, 2014

O ztracené paní učitelce

Jak jsem psala před nějakou dobou, Zitisko se silně zdekompenzovalo z odchodu oblíbené paní učitelky. Dekompenzace s přestávkami trvá už několik týdnů a projevuje se zejména záchvaty neposlušnosti a velmi důmyslnými pokusy o testování pravidel na všech frontách.

PRAVIDLA.

Pravidla jsou definovaná jako něco, co je nutné dodržovat, aby lidská společnost mohla zdárně fungovat.

Nelze mlátit děti cihlama. To jsou pravidla.

Pokud se řekne, že něco je pravidlo, všichni se to pochopitelně snažíme dodržovat.

Proto se Zitisko vynalézavě snaží včlenit mezi pravidla nákupy v IKEA, výlety na plovárnu (je to pravidlo!!!), dále házení libovolných předmětů po libovolných lidech, nejoblíbenější pravidlo je, že při každé návštěvě obchodu s hračkami Zituška MUSÍ dostat hračku.

Vyvracet tato novotvořená pravidla dá spoustu práce.

Včera si kupříkladu Zitisko usmyslelo, že pravidlo je, že budu po večerech péct zákusky. Každý večer jeden zákusek dle výběru Zitína z knihy KOUZLO.

Pravidlo dle Zitína je i to, že když někdo odejde, např. naše paní učitelka ze školky, tak se na něho ŠÍLENĚ NAŠTVEME, aby věděl, jakou bolest nám svým odchodem způsobil, už s ním nikdy nepromluvíme a kdybychom ho náhodou potkali, zavřeme oči a budeme dělat, že jsme neviditelní.

Paní učitelka se minulou středu byla podívat ve školce a Zitisko zcela odmítlo s ní komunikovat. Zavřelo oči, zacpalo si uši a začalo kvílet.

Doma jsem se snažila do Zitína nahustit, že naopak, že pravidlo je, že když někdo trochu odejde, tak se třeba snažíme udržovat s ním kontakt, můžeme mu napsat nebo zavolat, taky ho navštívit, že náš vztah může dále existovat, ale třeba na jiné, méně frekventní úrovni setkávání.

A hle. Včera přišla paní učitelka opět pozdravit děti. Šla jsem zrovna Zitisko vyzvednout a slyším, jak nahoře jásají děti, tak jsem se tam šla podívat a paní učitelka se akorát se všemi zdravila. Když mne viděla, hned povídá, jak to probíhalo minulý týden a že je jí to líto. Bylo mi to taky líto, že Zitisko se odmítlo bavit, tak jsem to začala vysvětlovat, ale paní učitelka je bezva a říkala, že vůbec není třeba nic vysvětlovat a že má Zitisko ráda. Sešla jsem dolů převzít Zitisko od asistentky Klárky, která je mimochodem moc šikovná, a šly jsme paní učitelku pozdravit. Zitisko mělo zavřené oči, ale trvalo na tom, že pozdravit paní učitelku půjdeme, ale že mluvit budu jenom já. Se zavřenýma očima vyšla nahoru po schodech a šeptem mi říkala, že se stydí. Šeptem jsem Zitínovi sdělila, že to vůbec nevadí.

A nahoře, když Zitisko paní učitelku uvidělo, tak se nejdřív trochu stydělo, a najednou se k ní vrhlo, že chce pusinku a obejmout. A šeptem začala vykládat, co všechno ve školce dělala během nepřítomnosti paní učitelky.

Všechen vztek se uvolnil.

Bylo to moc hezký. Myslím, že jsme to zvládly a že problémů ubyde...

A taky jsem si uvědomila, že Zitisko potřebuje kolem sebe různé lidi... nejenom mne:-D




1 komentář:

  1. To je fajn, že to Zituška napodruhé zvládla lépe. Ano, naše děti potřebují podporu, poradit, ale hlavně čas, aby si na novou situaci zvykly. zvládnou to, jen jim to trvá o něco déle. A naše pochopení je to nejdůležitější.

    OdpovědětVymazat