pátek, dubna 21, 2017

Jindra dnes dokoncil svuj art.

Batoleci art

čtvrtek, dubna 20, 2017

Myslím, že jedna z nejpravděpodobnějších věcí, která se vám může přihodit, když pečujete léta o dítě s autismem je, že začnete ve všech jeho projevech vidět... autismus.

Někde uvnitř mne tohle hodně děsí.

Moc mne neuklidňuje, že rodiče autidětí okolo to mají dost posunuté tímto směrem.

Příklad.

Já: "ááá tvůj syn pracuje na počítači...!"

Matka X: "No jo, to von dělá... si tam něco píše..."

Já: "No ale tak to je fajn, ne?"

Matka X: "Ale ne, to jsou ty jeho autismové zábavy...takový ty jeho blbosti..."

a tak dále a tak dále....


Zájem o brouky nemusí být autismus. Může to být ZÁJEM O BROUKY.

Zájem o počítače nemusí být repetitivní autizábava, ale může to být zájem O POČÍTAČE.

Označit to za součást nemoci znamená to automaticky pošpinit, poničit.


Navrhuju následující úpravu:

Já: "ááá tvůj syn pracuje na počítači...!"

Matka X: "Ano! hrozně ho to baví...bude z něho třeba programátor!"

Já: "No to je fajn! Programátoři se mají dobře!"

Matka X: "Ano! Jsem moc ráda, že našel něco, co ho baví a čím se bude moci jednou bez problémů živit!"

Já: "Přesně tak, je to super! Šikula!"

Nechci na Zitul nahlížet jako na kopec příznaků.

Myslím, že její záliba v pavoucích a broucích není autismus.

Je v tom vnitřní sarkasmus (vyberu si nějaká pořádně podivná zvířata!) a taky hlad po poznání (pavouci jsou ale fakt zajímavé bytosti, mami) a taky snaha se projevit jako rebelka (mami, mne nebaví ti králíci a plyšáci... pavouci jsou děsně zajímaví, jak mají osm očí... mami, víš, že šestiočka má ale očí jenom šest?? A ve třídě nikdo pavouky nezkoumá!).

Nevidím v tom ani nemoc, ani poruchu.

Neposlouchám lidi, co říkají, že jí nemám kupovat knihy o pavoucích a broucích, protože ji to odvádí od sociálního života s dětmi. Není to totiž pravda. Naopak, přes pavouky a brouky se Zitisko snaží mezi děti dostat. Pavouci a brouci vynahrazují věci, které nám prostě nebyly dány, ale neznamená to, že je to nemoc.

Vidím v tom vtipnou holku.

A snažím se vědomě ve věcech, které Zitul dělá, vidět co nejméně autismu a co nejvíc jí samé. Její osobnosti.

Někdy je to trochu těžší, ale snažím se.


Prostě brouci

středa, dubna 19, 2017

Sedím a pojídám wasabi křupky, které jsou tak strašně wasabiové, že mi lezou oči z důlku. Kdykoliv jednu sním, tak si slíbím, že další si už fakt nedám, ale nakonec to vzdám a pokusím se znovu.

K wasabi křupkám piju kávu, se kterou jsem obnovila dřívější vřelý vztah.

Sedím a doufám, že budu mít chvili klidu.

Od té doby, co Jindřich dostal dřevěný meč (poněkud jsem se unáhlila), tak se ovšem nadšeně připravuje na kariéru středověkého rytíře, takže z vedlejšího pokoje slyším, jak jezdí na dřevěném koníkovi a mlátí mečem do podlahy, takže na klid to zrovna nevypadá. Zdá se, že Jindra zrovna zahájil oproti Zitínovi státní převrat s bleskovým převzetím moci, protože z pokojíčku se ozývá strašlivý ryk.

A to jsme zrovna přišli z blizardu venku.

Takový dubnový blizard, to je panečku něco.

Vyzvedla jsem dnes se vzteklým protestujícím batolátkem Zitul ze školy a cestou domů jsme vyhlásily bojovou hru "přežít". Princip hry je, že se brodíte sněhem, vánicí, větrem, snažíte se dostat co nejrychleji domů za pomocí náhodných dopravních prostředků, u toho kvílíte, vydáváte nejhrůznější zvuky, a navzájem se podporujete s ostatními členy polární výpravy.

U Brněnky na rohu mi došly síly, tak jsem Jindru dala Zitínovi a poprosila ji, aby to už s ním nějak doklepala, ale Zitisko mne tam solidárně nenechalo, dalo mi imaginární cukrovou kostku, proneslo motivační hlášku (mami, nebuď jako Milhouse!!!) a odtáhlo mne domů.

Po cestě Zitisko vedlo následující monolog: mami.... mami... mami!!! Něco se stalo....S MAGNETOSFÉROU!!!! Musíme ji spravit!!!! Potřebujeme SILNÝ MAGNET!!!Mami, nebuď Milhouse a zajímej se trochu o tu magnetosféru!!! Mami, seš jako Milhouse v čarodějnickém díle, mami.

No, možná jsem trochu Milhouse.



 Ale o stav magnetosféry se zajímám.


Nenuda

pondělí, dubna 17, 2017

Krasne Velikonoce vsem:-) Nestiham psat, nestiham ani dychat, ale uz brzy to snad bude lepsi. Prikladam i snimek batolecich psychedelickych vajec. Krasne jaro!

Krasne Velikonoce

pátek, dubna 14, 2017

A zde vysledek.

Strevlik a plostice.

Kdyz jsou horecky a neda se zatim jit ven.

Umelci

pondělí, dubna 10, 2017

Kolem mne se lidi zbláznili.

A zaplavují sociální sítě fakt pěknýma fotkama jara.

Magnólie, třešně, sakury, jabloně, hrušně...

Všechno v květu.

Nádhera, je to prostě nádhera.

Ale mne dneska napadlo, když na to koukám.

Jako je to super, že umíme vyfotit třešeň a dát to na sociální sítě.

Ale KOLIK JSME JICH ZASADILI.

Kolik třešní jsem já osobně zasadila, aby se moje děti mohly v dospělosti kochat.

Kolik?

NULA.

Protože my se kocháme prací našich předků.

My již práci neodvádíme, my se pouze kocháme.

Obdivujeme okrasné stromy typu magnólií, které někdo PŘED NÁMI zasadil pro nás, aby nás potěšil.

Kolik alejí, sadů jsme osobně my všichni, co ty stromy fotíme, zasázeli, aby se mohly kochat naše děti a aby si mohly utrhnout jabko.

Tohle mi dnes celý den visí v hlavě.

Takže zítra beru tu zakořeněnou větvičku kaštanu, co mi tu zůstala po jedné delší ikebaně, a vyrážím se Zitínem ven najít nějaké pěkné místo.

A vy to udělejte taky.

Stromy, co jsme nezasadili

neděle, dubna 09, 2017

Jindra je hodny, klidny hosik. Zadne stresy nebo tak. Rozhodne zadne nervy, vybuchy, uteky. Je v zenu. Celicke dny. Zde na snimku, jak je opet v klidu. Povsimnete si zejmena pusinky.

Hodny hosik.

Na Kvetnou nedeli Zitinova dnesni ikebana

Kvetna nedele