neděle, července 15, 2018

Když mi bylo 18, domnívala jsem se, že láska znamená, že z protějšku budou padat věty jako "nikdy bych tě neopustil, šíleně tě miluju, jsi můj celý vesmír, nemůžu bez tebe žít". Předpoklad, že tyto výkřiky znamenají lásku, se bohužel zcela nepotvrdil, spíše naopak, čím víc to někdo vykřikoval, tím horší to pak zpravidla chytilo vývoj.

No... pak mi bylo 28 a mírně se to změnilo a já se domnívala, že láska znamená, že mi protistrana ústně proklamuje, že se postará o mne a potenciální potomstvo, a to navždy, což se opět ne zcela potvrdilo... Což asi není ničí vina, prostě to bylo naivní.

Nyní je mi 38 a láska pro mne znamená, že mi Honza koupí bezlepkovou strouhanku a taky bezlepkové kaše s chia semínky, které on sám osobně zcela nenávidí (hipster shit), ale stejně mi je koupí a pak vaříme dvě verze jídel, s lepkem a bez, a to proto, aby mi nebylo špatně. Láska momentálně znamená, že v noci někdo vstane, když Jindra pláče. Láska znamená, že Honza neprudí zbytečně Zitína vytvářením systému, který by Zitul nepobrala (což dělají skoro všichni kolem). Láska znamená, že se někdy mlčí, protože jsou všichni unavení, ale není to takový to ticho z nudy a prázdna, ale prostě ticho, ve kterým lidi společně pobývají. Láska jsou noční nákupy, aby děti měly ráno snídani, a taky zbytečný nerozmazávání auti průšvihů, nehrocení věcí, prosté sdílení.

Doufám, že se dožiju dalších dekád lásky, a hodně by mne zajímalo, kam se to jakože může dál ubírat.

O lásce

pátek, července 13, 2018

A pro všechny, kteří tomu rozumí v angličtině - bohužel nemám sílu překládat:

https://www.facebook.com/NowThisNews/videos/2046138535476260/?fref=mentions

Tohle je hodně povedený video na téma neurodiverzita.

Moc se mi to líbí, moc.

Jdu to pustit Zitul.

Neurodiverzita

Všechny ty psychologické teorie o psychosomatice jsou funkční.

Když jsi dítě kožaře a málo se s otcem vídáš - udělá se něco tobě i dítěti na kůži.

Nyní máš spoustu volného času, který můžeš trávit s rodičem, kterého normálně skoro nevídáš, protože není důvod (=vyrážka).

Přemýšlím, co se mi tato vyrážka snaží naznačit.

Mám více komunikovat s tátou?

Proč je zapotřebí vyrážka, abychom se viděli?

Je tato vyrážka funkční z hlediska udržování dobrých vztahů v rodině?

Je tato vyrážka funkční z hlediska demonstrace nezpochybnitelné erudice někoho z rodiny (=táty)?

Je nutno, aby někdo dostal vyrážku, abychom se často všichni scházeli?

Samé zajímavé otázky to stimuluje.


Kůže

čtvrtek, července 12, 2018

Jindráček hojně hovoří, což mi (asi i vzhledem k historické anamnéze mluvení Zitul) přijde jako hotový zázrak.

Všichni jsme v takovém úžasu, jak Jindra hovoří, až nesledujeme obsah.

Hlavně, že mluví!

Ale posledních pár dní začínám věnovat obsahu Jindrových vyjádření větší pozornost.

A je to masakr, vážení.

Jindráček totiž neustále POČEBUJE.

Začalo to tím, že v noci Jindra počeboval maminku.

To jde pochopit.

Pak se mi začalo pozdávat, že počebuje dost věcí.

Tak jsem to začala zaznamenávat a posílat smskama Honzovi, aby v práci na sále rodičovsky neustrnul.

Zde tedy seznam počebovacích výroků.

Počebuju PINKAT.

Počebuju MAMINKA VYPINKANÁ.

Počebuju čurat.

Počebuju STAN. (=?)

Počebuju VAŘEKU.

Počebuju tičko s DLOUHÝM RUKÁVKEM, ne krátkým....

Počebuju ŽLUTÉ JABLKO, ne červené....

Neci červené jablko... neci....!

Počebuju tátu.

Počebuju TÁTU ABY PIŠEL.

Počebuju PINKAT VE STANU.

Počebuju JET NA VÝLET.

Počebuju MASO.

Počebuju KOKOSOVKY (=rozuměj kokosky, asi tak kilo).

Počebuju KÁLÍKA ŽLUTÝHO (=sestra okamžitě pohne kostrou a ušije mi žlutého králíka, abych jich měl víc)

Počebuju DŘEVO A OHEŇ A PEKÁČKY....(=rozuměj špekáčky)

Počebuju FOTBAL (=včera jsem se díval s tátou)

Počebuju TÁTU NA FOTBAL (=chci se na ten fotbal dívat s tátou)

Počebuju KRTKA S ROBOTEM (=chci se dívat na krtečka)

Počebuju do domečku jiného bílého (=chci se okamžitě vrátit do Karpat)

Počebuju PLAVAT.

A tak dále a tak dále.

Batolecí svět je zjevně náročný, nic v něm není jisté a je nutno se o všechno řádně postarat, protože rodiče jsou hipíci, kterým neradno důvěřovat.

Já počebuju jediné.

Počebuju spát.

Počebuju

středa, července 11, 2018

Já vím, jak na ty sociální sítě furt všichni nadávají.

Jak je to prohnilé, ztrouchnivělé, zcela vykalkulované.

No, asi je.

Je potřeba si uvědomit, proč by někdo věnoval tak ohromné úsilí tomu, aby vytvořil platformu pro nějakou komunikaci, aniž by z toho něco měl?

Všude jsou zaplevelené nějaké reklamy a personalizované odkazy.

Ale víte, co.

Nikdo mne nenutí ten plevel číst a sledovat.

A jsme zpět u mého oblíbeného bodu "osobní rezilience".

Na to, abychom něco nevykonali, je zapotřebí vydat někdy více energie než na to, abychom to vykonali.

Je jednoduchý zmateně klikat vesmírem od ničeho k ničemu a vybudovat si kvalitní poruchu pozornosti z toho bezcílného povlávání.

Anebo je možno použít sebekázeň.

Askezi a sebekázeň.

Digitální sebekázeň.

Neklikat náhodně.

Klikat cíleně.

A pak zjistíte, jak skvělé nástroje to místy mohou být.

Pro mne, jak mámu od malé autinky, je to naprostý zázrak.

V minulých desetiletích, do doby, než vznikl internet, museli vědci hodně cestovat. Museli, protože jinak se spoustu věcí prostě NEMĚLI ŠANCI DOZVĚDĚT. Anebo se je dozvědět mohli, ale s velkým, hendikepujícím zpožděním. Dlouhé náročné cesty byly jediný způsob, jak "být u toho". I když existovaly i různé dopisy dokazující čistě osobní komunikaci mezi vědci. Ale cestování bylo zásadní.

Ale to dnes neplatí. Fakt neplatí.

Můžete sedět doma za stolem, důležité je, jak umíte přemýšlet a s kým to komunikujete.

Takto mi vznikl penfriend.

Ano, penfriend.

Osamělý americký univerzitní profesor matematiky z prestižní univerzity, se kterým si dopisuju.

Přečetl si všechny moje práce o stresu a z nějakého důvodu mu to přijde zajímavé, a tak jakože spolu teď vytváříme něco nového, i když se zatím neví co.

Je chytrej a má skvělé postřehy.

A já se na každý email těším.

A vím, že kdyby nebylo těch reklamou-hnaných sítí a konzumního propojování světa, tak bychom na sebe pravděpodobně nenarazili.

Takže jsem ráda, že tu pro lidi jako já, kteří pravděpodobně přes celé kontinenty moc cestovat nikdy nebudou, máme nástroje, jak se spojit s lidma na opačný straně zeměkoule.

Je to skvělý a je to o tom, jak to používáte.

Digitální sebekázeň

A šťastný majitel

Jindra je nemocný, tak jsme to zabalili a jeli domů. A jelikož Zitul požádal o zeleného králíka, šije Zitul už pátou hodinu králíka. Je mnoho způsobů lásky

Zelený králík

pondělí, července 09, 2018

Tady to Zitul uz dobre zna a tudiz je to v klidu.

Karpaty

neděle, července 08, 2018

Zitul mi prave prisla ukazat kralicka spinkacka, co zhotovila Jindriskovi...je hrozne sikovna, mam velkou radost, spinkacka usila uplne sama...jako bonus je to prvni darek pro Jindru za dobu jeho existence...myslim prvni spontanni akt laskavosti tohoto typu

Spinkacek