Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

V lese

Jindra tihne k lovecko-sberacskemu typu spolecenskeho usporadani...
Nejnovější příspěvky

Pro lidi od módy

Zitul je ostříhaná.

Se stříháním je problém.

Zkoušeli jsme to leckde, ale nikde to není jako u Saši.

Kadeřnice Saša ztělesňuje zcela jasnou představu Zitul o tom jak by měla vypadat kadeřnice, nikdo neumí vlasy ostříhat jako Saša a i kdyby to někdo uměl, tak to Zitul popře, protože má Sašu ráda a Zitul dokáže mít ráda bezpodmínečně a navždy. Což je mimochodem něco, co spousta neurotypických lidí nedokáže.

Včera Saša Zitul zase ostříhala a Zitul to fakt sluší.

Najednou vypadá... šmrncovně.

Nové (velké) brýle vypadají interesantně.

Saša stříhá Zitul do japonského stylu mikáda.

A je to, jakoby Zitulina japonská duše byla prostě vidět.

Celý den na Zitul koukám a říkám si, že to je pozoruhodné, co dokáže účes.

A že nic není zbytečný, móda není zbytečná, lidi od módy nejsou zbyteční.

Cokoli někdo dělá a umí to dobře, není zbytečný.

A tímto všem vizážistům, blogerům o módě, kadeřníkům, stylistům a dalším profesím vzkazuju - vaše práce je důležitá. Najděte si okolo sebe jedno dítě, který někd…

Muži

Muži ve Vídni

Řekni ne

Stojím u pokladny, už asi hodinu, fronta se nehýbe a pozoruju lidi.

Přede mnou stojí paní s mírně oplácanou holčičkou, která se dožaduje dalšího cukru.

Maminka se snaží, chudák, určitě byla na nějakém kurzu "jak mluvit s dítětem", nebo si to aspoň někde přečetla a tak vysvětluje něco ve stylu "chápu tě, chceš lízátko, ale....".

Holčička ječí. Řve a pláče a sebevraždí se.

Napadá mne k tomu spousta věcí, přičemž ani jedna z nich nemá být veřejný shaming té maminky.

Maminka dělá, co může, co umí a co si myslí, že pomůže.

Každopádně si říkám, že je to nějakej hlubší problém.

Říct člověku, kterého máme rádi, ne.

Jak se to naučí ta holčička?

Jak se naučí říct NE na nějakej debilní nápad svého budoucího partnera?

Když maminka neřekne NE ani na lízátko.

Takže říkám Zitínovi i Jindrovi striktní NE, aby se taky naučili říkat striktní NE.

Není to NE ve smyslu "ne, které vlastně znamená později... ne, které vlastně znamená trochu ano...."

Je to prostě ne.

Lízátko NE.…

Svátek

Moc děkuju za moc milá přání Zitul k svátku.

Všechno jsem jí tady online ukázala a vyřídila!

Děkuju!

Taky se moc omlouvám dvěma dobrým duším, jejichž milé komentáře jsem omylem v rámci své klikací mánie na bloggeru vymazala, prosím promiňte!

Chtěla jsem to vrátit zpátky, ale nepřišla jsem na to, jak se to dělá.

Děkuju.

Děkuju všem, kdo nám pomáhají a kdo jsou na nás hodní.

Díky

Vlasta

Dnes ve Vlastě. Nejupřímnější rozhovor, co jsem asi kdy komu dala.

Klárka Kubíčková je nesmírně inspirativní osoba a ptala se na věci, na který se obvykle nikdo neptá.

Hodně o autismu.

Tímto své PR turné letošního léta končím, jelikož je nutno se vrátit ke strojům, zalézt do laboratoří, vozit děti na kroužky a tiše žít.


O tom, jak autisté nejsou empatičtí

Chybí jim empatie.

Nedokážou se vcítit.

Píšou to v každé, opravdu každé publikaci o autismu.

Na téma empatie u autistů mám instruktivní příběh z dnešního odpoledne.

Bylo vedro a Jindra spal a já si vzala dovolenou, přičemž v práci jsem byla pouhých pět (!!) hodin. Ano, i tak vypadá dovolená šéfky výzkumné skupiny.

No nic. Sedím doma, pozoruju spícího Jindráčka a je mi jasné, že někdo, to jest já či Honza, bude muset vyzvednout Zitul ze školy a odvézt ji na kroužek.

Honza píše, že to nestihne, jelikož jde právě na sál.

Takže budím Jindru, který je exemplárně protivný, za strašného jekotu ho oblékám a vycházíme.

Sedáme do autobusu a Jindráček pokračuje v krasojízdě, která trvá i celý výšlap od zastávky do školy.

Ječí setrvale asi třicet minut.

Zitul přichází z družiny a jdeme domů, provázeni strašným ječákem.

Myslím, že člověk nemusí být autista, aby z Jindřínových ječáků měl senzorický overload.

No nic.

Přicházíme k obchodu a já si uvědomuju, že ještě musím vybrat.

Posadím Jindříška na …