čtvrtek, ledna 19, 2017

Zitisko modeluje...

Priserky

pondělí, ledna 16, 2017

Zitisko: "Maminko, ta pololetní písemka se mi nepovedla... mám jenom 66 bodů...

Tak říkám, no to přece nevadí.... snažila ses...

Koukáme na sebe s Honzou, no snažila se.. .fakt... učila se a opravdu se připravovala...

Zitisko: "Ano, snažila jsem se... opravdu, mami... snažila jsem se soustředit... vlastně nevím o žádné chybě... ale nepovedlo se mi to prostě..."

Říkám: "dyť to není katastrofa, to se stává, nic si z toho nedělej..."

A Honza se ptá: "No a Ziti, kolik byl maximální počet bodů?

Zitisko chvíli přemýšlí: "Nevím... no.... 67 bodů..."

...

A já si říkám, jak strašně těžké musí být žít ve světě, kde 66 z 67 bodů je prostě selhání. Musí to být hrozně náročný, mít na sebe zcela absolutní kritéria.

A celý večer si o tom potom povídáme, aby Zitisko pochopilo, že dělat chybu je normální, je to žádoucí, je to průzkum prostoru, je to testování okolí, dělání chyb je nutný předpoklad pokroku dál...A Zitisko vypadá přímo vesele, když s ní mluvím o pozitivních aspektech chybování, úplně září.

A taky se velmi snažím ovládnout záchvat své rodičovské hrdosti, že Zitul to napsala dobře, aby to na mne nebylo extra vidět, že mám opravdu velkou radost, protože v případě, že se pak Zitul něco nepovede, bude si myslet, že mne šíleně zklamala, a to nechci, protože tak to není, a tak říkám tak banálně, že je to dobrý a že si uděláme večeři...

A jenom se na sebe s Honzou koukáme a máme tichou radost.

Pololetní písemka

sobota, ledna 14, 2017

Jsem tak unavená, že bych ani nevěřila, že lze být takto unaven/a.

Proč, ptáte se.

Bdělost, přátelé.

Bdělost vyčerpává.

Hyperbdělost vyčerpává ještě víc.

Dneska jsem si to zapisovala, takže tady výčet všeho, co se dnes stalo.
A všechno je to pravda pravdoucí, žádná nadsázka, vážení.

Po probuzení Jindřich rozebral samozavlažovací květináč a pokusil se zaintubovat se trubičkou zobrazující stav body v květináči. To vše během jedné minuty, kdy jsem Zitínovi chystala snídani.

Ke snídani snědl Zitínovi několik ořechů z musli směsi, přestože batolata ořechy nesmějí, jelikož by se mohla udusit. Ale byl rychlejší než všichni okolo a ořechy polkl bez kousání, takže mu teď jistě ucpou střeva a Jindřicha je nutno bedlivě sledovat. Ovšem od té doby, co rozbil můj oblíbený omáčník s husami, který vytáhl ze ZAVŘENÉ A ZABEZPEČENÉ skříňky v kuchyni a snědl přitom několik střepů, od té doby jsem cynická a vyhořelá osoba, která se jen tak nad podobnými událostmi nedojímá.

Pak ze zlosti vyházel Zitínovi skříňku s oblečením.

K obědu se pomazal boloňskými špagetami, natřel je na své tričko, na židličku, na stůl, na podlahu, všude. Když jsem ho převlékla do čistého oblečku a začala utírat tu spoušť, sundal si ponožky a kolegiálně mi pomáhal vytírat boloňské špagety z podlahy těmito ponožkami, což mne potěšilo.

Poté opět vyházel skříňku s oblečením.

Zitínovi odnesl z pokojíku knihu Lichožrouti a snažil se ji nacpat do knihovny v obyváku.

Naopak z knihovny v obyváku odnesl atlas brouků (ano, TEN Zitínův milovaný atlas brouků) a šel si s ním lehnout k Zitínovi do postele, kde se ho neúspěšně pokusil roztrhat na cimprcamrp. Ptáte se, proč byl atlas brouků dole v knihovně a ne v bezpečí nahoře? Protože nahoře stimuluje šplhání přece.

Několik pokusů o zteč knihovny v obyváku.

Potom vnikl pod linku a ukradl tam hrnec, kterým se pokusil rozbít sprchový kout.

Když to nešlo, vzal si k tomu ještě vařeku a mlátil do toho hlava nehlava.

Ze zoufalství jsme odnesli Jindřicha na mráz ven, aby se uklidnil, což se znamenitě podařilo, protože okamžitě usnul a spal asi dvě hodiny.

Poté vstal a opustil nás do sněhové závěje, kam upadl a hořce plakal.

Zvedli jsme Jindřicha ze závěje a odnesli ho zase domů, kde pokračoval v destrukci.

Vytáhl Honzovi raketu na bedminton a divoce s ní vířil na chodbě. Pro větší efekt pak přidal ještě obouvací lžíci, kterou mlátil do dveří komory.

Opět vyházel skříňku s oblečením.

Zitisko sledovalo svoje oblíbené Simpsonovy a Jindřich vtrhl k počítači a změnil nastavení obrazovky na ležato, následkem čehož se dalo na Simpsonovy již koukat pouze s hlavou v úhlu 90 stupňů. Hlavní panel nastavil tak, že je nyní svisle, nikoli vodorovně. Poté vzal myš a než mu v tom kdokoli mohl zabránit, třískl s ní o zem. Je to již 4 myš za posledních 14 dní, kterou Jindřich poslal na pravdu boží.

Pak se šel uklidnit vyházením skříňky.

Pak bylo sedm hodin, tak jsem si říkala, že se ho pokusím převléct do pyžama a umýt, což se zdařilo, přičemž Jindřich zrovna v náručí usnul.

V 19.30 již ovšem v plné bdělosti pobíhal po kuchyni, kde se domáhal večeře.

Poté, co snědl dospělou porci vaječné pěny s lososem a restovanou zeleninou, rozházel boty na chodbě, opět vařekou chvíli bušil do sprchového koutu, potom si přinesl plastové kladivo a bušil plastovým kladivem, poté zatloukal plastovým kladivem plastové hřebíky, poté oblékal a vyslékal Zitínově oblíbené panence boty, poté převážel autíčkem pro igráky kousky lega sem a tam, poté se naštval, že do tohoto autíčka pro igráka nejde narvat lev ze série playmobil, poté vytáhl všechna leporela s krtečkem a začal se rozčilovat, že je tam i polámal se mraveneček, poté odešel do obýváku bušit do lampy, poté se mírně zklidnil a šel si lehnout, což vypadalo tak, že mám modřinu a Honza škrábance na krku.

Poté usnul.

A my tu teď sedíme, opravdové lidské trosky a říkáme si - no jak to mají ostatní?

Prohlížíme si fotografie z dnešního dne a je na nich blonďatý kučeravý andílek spokojeně pobíhající zimní krajinou.

Nic nemůže být dále od reality než tato fota.

Tak se ptám rodičů batolátek, máte to taky tak?

No asi jo.


Život s batolátkem

Winter

pátek, ledna 13, 2017

Pokracujeme v krasojizde:-)

čtvrtek, ledna 12, 2017

Best ever.

Zitinovo mluvnicke cviceni

středa, ledna 11, 2017

Dneska byl straslivy pracovni den. Ale aspon jsme se zasmali

Pracovni

Mám v sobě nějakou neukojenou potřebu dramatu.

Třeba teď.

Sedím u okna po náročným dni a koukám, jak venku prší.

Mám malebný výhled na ulici pod námi, jak se postupně pokrývá sněhem.

A já si z nějakého důvodu přeju, aby sněžilo víc a víc.

Aby napadlo půl metru!

V Brně!

Prostě mi normální malé sněžení nestačí.

Musí sněžit hrozně moc.

Aby se všechno zastavilo, nejelo MHD a odpadla škola i práce a já bych vzala obě děti na boby na Kraví horu a celý den bobovala a blbla ve sněhu.

Aby mohl být jeden zcela nezodpovědný den, kdy rozhodnutím vyšší moci musejí rodiny zůstat pohromadě a mohou se tedy zcela prostě věnovat vytváření artových sněhuláků a iglů a koulování a balení sourozenců do sněhu a podobně.

Tak napjatě sleduju venkovní teplotu, zda to do rána roztaje nebo ne.

Nesmí!

Musí být těch aspoň 15 cm sněhu....

A všem přeju, aby měli dost času na sněhové radovánky s dětma...

Sněží

neděle, ledna 08, 2017

Je to krasny a ja to miluju. Spilberk, minus dvanact. Snih. A stastny deti.

Winter came