pátek, července 20, 2018

Krasny vikend vsem preje...pan Wonka!

Wonka

Pevně věřím ve výchovu.

Věřím, že výchova může hodně věcí změnit, zlepšit i zhoršit.

Poslední dobou hodně přemýšlím, jak to mají s výchovou rodiče dětí, který mají určitý znevýhodnění, nebo chcete-li hendikep.

Společnost funguje na principu sociálních norem, které všichni plus mínus nějak dodržují.

Někdy mám pocit, že ten hendikep může být trocha omluva za chování, které není sociálně obecně přijímáno, ale dané dítě by ho trocha bylo schopné korigovat, kdyby ho na to někdo vhodně navedl.

A já často přemýšlím nad tím, zda je lepší tlačit na Zitína, aby tyto normy přijala, nebo tlačit na společnost, aby je nevyžadovala.

A myslím, že správně je to někde mezi, že Zitul některé věci zvládne a tyhle věci by měla dělat a měla by si je upevňovat a kultivovat, a pak jsou i věci, které nezvládne a kde jedinou možností je, aby společnost zjemnila svůj přístup a Zitínovi prostě odpustila, že něco nejde.

Což ovšem neznamená vzdát výchovu jako celek.

Nejsem žádná specialistka na výchovu, to musím předeslat. Z mé dost omezené zkušenosti se mi zdá, že zatímco neurotypické děti napodobují a hodně vyhledávají stavy jakési emocionální rezonance s vychovávajícími osobami, tak auti děti tyto schopnosti přirozeně nemají. Zitul obvykle nic nenapodobuje a emocionální rezonanci s lidma kolem nevyhledává. Tudíž se na to učení sociálních norem musí jít nějak jinak.

Snažím se na to jít racionálně. Což ovšem vyžaduje značné znalosti obecných principů fungování společnosti, které nemám. Když začnu se Zitul o sociálních normách či normách chování či jak to nazvat, začne Zitul klást nepříjemné dotazy, jako od koho ty normy pocházejí a proč jsou takové a nejsou jiné, a proč jsou vůbec nějaké normy.

Každopádně si myslím, že i auti děti se mají vychovávat.

S korekcí na to, co jsou schopné pochopit a jak jsou schopné v dané situaci to řešit.

Ale dát určitý návod na to, jak chápat uspořádání světa kolem a jak v tom uspořádání přežít, což chápu pod pojmem výchova, není asi úplně na škodu.

O výchově

čtvrtek, července 19, 2018

Letos s detmi replikuju Mendelovy pokusy. Je to velmi metodicky nazorne a navic levne. Uz kvetou!

Mendel

středa, července 18, 2018

Work in progress.

Taška pro mámu.

Průměrný člověk v České republice je jedním z mnoha.

Konkrétně jedním z 10 674 723.

Nemá to jednoduché.

Mnoho toho o něm nevíme.

Ale můžeme to trocha srovnat. S vyspělým státem typu USA i řekněme rozvojovým státem typu Ugandy.

Víme, že průměrný obyvatel ČR je z 64,3% Čech, z 5% Moravan, 1,4% představují Slováci a 27,5% připadá na další formy života.

O průměrném obyvateli ČR víme, že z 99% je gramotný, bez ohledu na pohlaví. V Ugandě je naproti tomu gramotných 85,3 % mužů, ale jen 71,5 % žen.

Víme, že 26 % dospělých obyvatel ČR je obézních, pro srovnání v USA je to 36,2 %, v Ugandě je obézních 5,3 % dospělých.

Víme, že 73 % obyvatel v ČR žije ve městech, v Ugandě je to 16,8 %.

Víme, že medián věku průměrného obyvatele ČR je 40,8 let, pokud je to muž, a 43,4 let, pokud je to žena. Ve Spojených státech je to 36,8 let, respektive 39,4 let. Medián věku v Ugandě je 15,7 let pro muže a 15,9 let pro ženy.

Víme, že průměrný obyvatel ČR pochází z populace, kde se na 1000 obyvatel narodí 9,3 dětí, ale zároveň 10,5 obyvatel na 1000 lidí umře, takže populace se zmenšuje, vymírá, chcete-li. Pro srovnání, v USA se rodí 12,5 dětí na 1000 obyvatel, ale umírá jen 8,2 obyvatel na 1000 lidí. V Ugandě se rodí průměrně 42,9 dětí na 1000 obyvatel a umírá 10,2 obyvatel na 1000 lidí.

Jedna průměrná žena porodí v ČR 1,45 průměrného dítěte, v Ugandě je to 5,71 průměrných dětí na průměrnou matku.

Taky ta průměrná žena v ČR u porodu už má nějakých 28,1 průměrných let, což trochu limituje, kolik dětí tato žena ještě bude mít dál. V ČR zemře průměrně jedna žena na 25 000 živě narozených dětí. V US je průměrný věk matky při porodu 26,4 let, zemře 3,5 ženy na 25 000 živě narozených dětí. V Ugandě je průměrný věk matky při porodu 18,9 let a zemře 85,7 žen na 25 000 živě narozených dětí.

86,3 % žen ve věku 18-44 v ČR užívá antikoncepci, v Ugandě je to 36,9 %.

Zároveň má v ČR 100% lidí na venkově i ve městě přístup k pitné vodě a na 1000 lidí připadá celkem 3,68 doktorů a 6,8 nemocničních lůžek, což je dobrý číslo. V USA připadá na 1000 obyvatel 2,55 doktora a 2,9 lůžek. V Ugandě na 1000 obyvatel připadá 0,5 lůžka a počet doktorů jaksi nelze moc specifikovat.

Kojenecká úmrtnost je v USA 5,8 dětí na 1000 živě narozených dětí, zatímco v ČR je to 2,6 dětí na 1000 živě narozených. V Ugandě zemře na každých 1000 narozených dětí 65 chlapců a 47 dívek.

Očekávaná délka života v ČR je u mužů narozených v roce 2017 odhadem 75,8 let, zatímco u žen je to 81,9 let, v Ugandě je to 54,4 a 57,3 let, v USA je to 77,7 let pro muže a 82,2 let pro ženy.

V ČR se rodí průměrně 106 chlapců na 100 dívek, ale ve věku nad 65 let připadá na 100 žen již pouze 70 mužů téhož věku, lidé nad 65 let přitom představují přibližně 19 % celkové populace. V Ugandě má pouze 1,98 % obyvatel víc než 65 let, na 100 žen této věkové kategorie připadá 79 mužů stejného věku. V USA má 15,63 % obyvatel více než 65 let.

Tak a teď se každý den vděčně zamysleme, co jsme v minulých životech udělali tak super, že jsme se narodili do tak NAPROSTO BOŽÍHO místa, jakým je Česká republika, a co můžeme zároveň udělat pro ty, co takový štěstí neměli.


Průměrný člověk

úterý, července 17, 2018

Dnes mám myšlenkový záraz.

Řeším jeden kreativní vědecký problém a nejde mi to.

Nejde to ani mým kolegům, o kterých si myslím, že jsou fakt dobří.

Nejde to nikomu.

Možná to ani vyřešit není možný.

Tak mám záraz, sedím a nemůžu přestat myslet na to, jak to mám vyřešit.

A přijde Zitul, že mi šije tašku.

Našla si návod a vzala si filc, co jí zbyl z tvorby králíků, a šije tašku.

Teď na to vyšívá nějaký skandinávský vzor.

A já si říkám, že je hrozně hodná.

Že tohle je reciprocita, která má možná jinou podobu, než by člověk předpokládal, nemá podobu verbální, ale je moc krásná.


Myslím, že Zitul si všimla, že mi nějak není do řeči, že mám ten svůj záraz, a chtěla mne potěšit.

Taška bude bezvadná, až bude hotová, tak sem dám fotku.

Moc se těším, že ji budu nosit, a že mi bude připomínat, že mám bezvadnou dceru.

Záraz

neděle, července 15, 2018

Když mi bylo 18, domnívala jsem se, že láska znamená, že z protějšku budou padat věty jako "nikdy bych tě neopustil, šíleně tě miluju, jsi můj celý vesmír, nemůžu bez tebe žít". Předpoklad, že tyto výkřiky znamenají lásku, se bohužel zcela nepotvrdil, spíše naopak, čím víc to někdo vykřikoval, tím horší to pak zpravidla chytilo vývoj.

No... pak mi bylo 28 a mírně se to změnilo a já se domnívala, že láska znamená, že mi protistrana ústně proklamuje, že se postará o mne a potenciální potomstvo, a to navždy, což se opět ne zcela potvrdilo... Což asi není ničí vina, prostě to bylo naivní.

Nyní je mi 38 a láska pro mne znamená, že mi Honza koupí bezlepkovou strouhanku a taky bezlepkové kaše s chia semínky, které on sám osobně zcela nenávidí (hipster shit), ale stejně mi je koupí a pak vaříme dvě verze jídel, s lepkem a bez, a to proto, aby mi nebylo špatně. Láska momentálně znamená, že v noci někdo vstane, když Jindra pláče. Láska znamená, že Honza neprudí zbytečně Zitína vytvářením systému, který by Zitul nepobrala (což dělají skoro všichni kolem). Láska znamená, že se někdy mlčí, protože jsou všichni unavení, ale není to takový to ticho z nudy a prázdna, ale prostě ticho, ve kterým lidi společně pobývají. Láska jsou noční nákupy, aby děti měly ráno snídani, a taky zbytečný nerozmazávání auti průšvihů, nehrocení věcí, prosté sdílení.

Doufám, že se dožiju dalších dekád lásky, a hodně by mne zajímalo, kam se to jakože může dál ubírat.

O lásce

pátek, července 13, 2018

A pro všechny, kteří tomu rozumí v angličtině - bohužel nemám sílu překládat:

https://www.facebook.com/NowThisNews/videos/2046138535476260/?fref=mentions

Tohle je hodně povedený video na téma neurodiverzita.

Moc se mi to líbí, moc.

Jdu to pustit Zitul.

Neurodiverzita

Všechny ty psychologické teorie o psychosomatice jsou funkční.

Když jsi dítě kožaře a málo se s otcem vídáš - udělá se něco tobě i dítěti na kůži.

Nyní máš spoustu volného času, který můžeš trávit s rodičem, kterého normálně skoro nevídáš, protože není důvod (=vyrážka).

Přemýšlím, co se mi tato vyrážka snaží naznačit.

Mám více komunikovat s tátou?

Proč je zapotřebí vyrážka, abychom se viděli?

Je tato vyrážka funkční z hlediska udržování dobrých vztahů v rodině?

Je tato vyrážka funkční z hlediska demonstrace nezpochybnitelné erudice někoho z rodiny (=táty)?

Je nutno, aby někdo dostal vyrážku, abychom se často všichni scházeli?

Samé zajímavé otázky to stimuluje.


Kůže